Jako pokaždé, když jedeme na Šance, jsem se setkali (Bára, Batoh, Bramby, Filip, Vojta, Míša, Kačaba, Šimon, Peťa, Stella, Kuba, Matěj, Denis) u Hornbachu ve Svinově, odkud jsme vystartovali na Svinovské mosty, odkud jsem jeli na ÚAN. Zde všichni obdivovali vojenskou krávu. Na Úanu se k nám připojili i Marcel, E.T. a Maťko. Jakmile jsme dojeli busem na Visalaje, my starší jsme šli napřed a chystali turistické značky pro menší. Ti šli za náma asi s 15 minutovým spožděním. Jakmile se setmělo, my starší jsme už pospíchali, protože nás ti malí doháněli, viděli jsme odrazy baterek blikájících za náma. Schovali jsme se jim u hájenky a malí nás bezproblémů našli. Potom jsme šli pohromadě až nahoru k chatě, kde už čekal Smile a Batoh s Pionýry.
Další den většina nemohla dospat a vyrazila ven za teplým krásným letním počasím. V lese jsme my velcí nachystali zase značky pro malé, potom nám je oni nachystali taky. Potom se pomáhalo s opravou chaty, vytváření luxusních sprch. Malí byli v lese a odpoledne přijela Irena s Pavlem a hráli jsme "handten-ball", u kterého jsme zanechali zbytek svých sil.
V něděli jsme se už od rána chystali. Rychle jsem se zbalili, najedli se, uvázali ambulanční uzel, rozloučili se s ostatními a vyrazili na dlouhou cestu do Ostravice. Po cestě jsme hráli hru, že nesmíme říct ano, ne, jo, ehmm apod. Za každé takovéto přeřeknutí se ztrácel jeden z pěti životů. Cestu jsme zakončili v hospůdce naproti nádraži v Ostravici, kde jsme vyčkávali na příjezd autobusu, který nás odvezl skoro až domů. Ve Svinově pod mosty na nás čekali rodiče, kteří nás už dovezli domů.
By
|
|
